SKLOŇ HLAVU MALÁTNOU!

Skloň hlavu malátnou a nech se kolébati

pralesem, řekou, plání, oblohou;

spust vlasů vodopád, mdlé ruce dej si hřáti

rty andělů, již klamat nemohou!

Vší vůní posvátnou nech tělo provanouti:

mošusem, ambrou, nardem, kadidlem;

již ani nejnyvější vlně nedej douti

v bezedném moři, vášnivém a zlém!

Je pozdě. Zapomeň, co slibovalo ráno

s révovím, palmou, myrtou, růžemi;

až staré hodiny zapláčou dokonáno,

bez hořkosti se rozluč se zemí!

Než jako hromnice se hvězdy rozestaví

nad ložem tvým v předčasném stmívání,

já u tvé antické a odevzdané hlavy

hrát budu tiše tvému skonání.