SKLON STROMU

Sklon stromu, kročej kohokoliv,

mžik oka, záblesk vlny, obrys stínu,

kyn ruky, dálný hluk a blízký šept,

zdiv nehybnost a nitro doutnající,

světla rozsáhlá a chvějná šíř:

to vše je rytmus neznáma.

V tmách šum listů neviditelných,

slitých s černem v jedno husté černo,

listů zkornatělých v podjeseni

šum syrový a chořestný,

a nad ním třepot velké, břitké hvězdy,

jenž ohromuje nemluvností svou,

je totéž boží dýchání.