SKLUZAVKA.

Symbol české politiky

atrakcí se hlavní stal,

u skluzavky slyšet křiky:

tohleto Čech dokázal –

místo positivní hračky

usednouti na rohačky

a střemhlav se pustit v dál.

Memento skluzavka skrývá

politikům aktivním,

kdo se do propasti dívá,

bude snadno passivním.

Ten kdo padá, vítěz není,

třeba dával na modlení

a k pomocí volal Řím.

U skluzavky národ jásá

každým pěkným lýtkům vstříc

a čím víc je vidět masa,

tím nálada stoupá víc

a jak mužů touha bují,

děvčátka se obětují

vnad svých mluvou všecko říc’.

Staří páni, mladé ženy

prodávají, kupují

a ti, kdo jsou vyloučeni,

před skluzavkou varují.

Ta, jež nemá bujné vnady,

ten, jenž bez peněz je tady,

jako špačci špačkují.

A tak národ mistra Husa,

jenž Žižkovy vozy měl,

ke skluzavce denně klusá,

by se dolů sklouznout směl.

Za šestáček v krátké chvíli

protáhne si schromlé žíly,

kdo to kdy kde uviděl?

Venkovánek nebo comis,

mladé děvče, nebo hoch,

časem ruku, vaz, že zlomí,

kdo by toho dbáti moh’?

Jen když nezahynou kavky,

politické u skluzavky,

proto Na zdar! Sláva! Hoch!