Ó, ŠKODA LÁSKY!

Ó, škoda lásky, která v srdcích leží,

střádaná marně ve dnech mladosti,

jež jako poklad v hluboké spí věži,

a nikdo tmy ho, kouzla nesprostí.

A stačilo by odvaliti kámen,

jenž jako strážce nad tou láskou bdí,

by člověk užas’, překvapen a zmámen,

své ruce vztáhl po tom bohatství.

Však v celém světě nikdo neví o ní,

a kámen chladný, tíže dusivá,

a posléz země, která vláhou voní,

ji navždy sevře, navždy zakrývá.

Tak velký poklad, utajený hradem,

zarůstá býlím, v zem se propadá,

a tolik lidí v světě zmírá hladem,

a tolik lidí touhou uvadá!