Skolie.

My často si přiťukli, Bakchův kdy dar

kol stolu koloval, příteli v zdar

v přípitku, úsměvu, zpěvu,

leč kdo jen z nás veselých tenkrát se ptal,

kdy satyr se pod čapkou frašky všem smál,

kdo z nás se ptal,

jak bylo na moři Odyssevu?

My často si přiťukli, dopili v ráz,

co nad námi perutí orlí spěl čas,

stisk ruky vlídnými slovy

byl provázen na cestu v tajemnou dál,

všem ještě úsměv na retu plál –

kdo z nás se ptal,

jak bylo na moři Columbovi?

My často si přiťukli, ples zhltla tiš,

a mnohý, mnohý dnes odešel již,

kam? V stín a do podsvětí!

Pak v ulicích ztrácel se krok dál a dál,

ten jakby se styděl, ten jakby se bál

a kdo se z nás ptal:

ó bratře, těch na vlnách jak jenom je ti?