SKOLIE. (II. Do kraje rychle tak)

Do kraje rychle tak

léto se sneslo,

jak slunný, zlatý pták

na snítku ze oblak

ve šťastné chvíli,

a staré heslo

na rtu zas kleslo

v náruč nám bez všeho ptaní, smí-li...

Jdi, děvče, natrhej

sladkých nám višní,

do číšek víno vlej,

však čílko neskrývej

pod loktuš bílou,

my jsme sic hříšní,

ale ne pyšní,

a jsme tak rádi, žes roztomilou!

Vpleť vonné u věnce

lipové květy,

jež v tvoje okénce

v zářný den července

dýchají vůní;

skloň k retům rety,

pusť nožku v lety,

na které střevíček prostý trůní.

A v líčku nachu vznět

dej ručku hbitě

v houpavý menuet,

však již ho nezná svět;

pohleď mi v líce

a rci, zda smí tě

v milosti sítě

zapříst mé srdce a nepustit více...