SKOLIE. (III. Modré oko, rusý vlas, červánkové líčko,)

Modré oko, rusý vlas, červánkové líčko,

zdali o mně sníš či bdíš, Pavlo holubičko?

Na zálety, hovory vpusť mne do své komory,

v brzku přijdu pro tebe si s rozmarýnkou, fábory...

Zřím, jak by to bylo dnes, kterak tlampač žvavě

s tatíčkem se domlouval tvojí o výbavě,

žhavé oči, dva uhly, jak nakláněl do truhly

a jen říkal: Čas už, kmotře, pentle by Vám potuhly.

Však tatíček v odvetu vážně kýval skrání:

Naše děvče dosud je mládo na vdávání,

laskání, med polibku, povijan i kolíbku,

chcete-li, tož přijďte opět, žeň až složím na sypku.

Ale já jsem vzchopil se, pojma v náruč tebe:

Dejte mi, ó tatíčku, Pavlu, štěstí, nebe,

vaše Pavla, jistá věc, má při sobě laskavec,

nikdo mi to nevymluví, ani farář, vím to přec...

I usmál se tatíček, děl pak, hladě vrásky:

Ach, tedy se vezměte! Ó té vaší lásky!

Na to čelo složil v dlaň, tu skočilas ty jak laň

a polibky zasypala jeho ruku, ret i skráň.

Modré oko, rusý vlas, červánkové líčko,

zdali o mně sníš či bdíš, Pavlo holubičko?

Na zálety, hovory vpusť mne do své komory,

v brzku přijdu pro tebe si s rozmarýnkou, fábory!...