Skonejši mne, svěží lese,

Skonejši mne, svěží lese,

prameniště luzných těch,

vždyť už zase křivdy síla

srdce k hněvu vyrušila

z uložených tebou něh.

Ach ty všecko ukolébáš,

moje srdce též, já vím,

v šerém chrámu tvého loubí,

s popěvkem se nitro snoubí,

zde svým žalům pohovím.

Nuž svých bohů pod ochranu

beř mne, ukryj v klínu svém,

by, jak matka dítko v plínky,

složil cit své upomínky

v píseň s rýmů úsměvem.