Skřínka Pandořina.

Z nás každý v ňadrech skřínku Pandořinu nese,

co nejdřív otevříti ji se každý třese.

Kol na zem, do nebe, v tmu hrobu raděj zírej, –

však skřínku neotvírej!

K ní ucho skloníš, cos tam jako struna zvoní

a bzučí, vážky tak se v letním slunci honí;

buď do moře hoď klíček, neb jej v křeči svírej, –

však skřínku neotvírej!

Sny, zlaté illuse a touhy tam se tlačí,

však pavouky a červy pak bys viděl v pláči;

jak Arab v poušti v hrsti perle měj a zmírej –

však skřínku neotvírej!