Skriptor.

Měl arnisberských bílých bratří sbor

snah ušlechtilých v Richardovi vzor;

byl Richard skromný, mlčelivý,

však pérem tvořil pravé divy.

V chléb duchovní svých bratří klášterních

co nejvíc přepisoval cenných knih

a výkresy i malby skvělé

rád vplétal v písmo přeumělé.

Byl věru šťasten bratří ze sboru,

kdo přiblížit se mohl skriptoru

a práci jeho snažnou, hbitou

svou chválou poctit nepokrytou.

Než milý skriptor příliš málo dbal

těch téměř denních uznání a chval,

ta šeptávaje slova měkká,

že odměny jen v nebi čeká.

Vždy za to měl, že píše poskrovnu,

a zatím napsal celou knihovnu

a nabyv zásluh vrchovatě

svůj činný život skončil svatě.

Měl konvent po něm vzácný poklad knih,

jimž divíval se biskup, kníže, mnich;

než časem, jenž i pověst maří,

již málo kdo vzdych’ po písaři.

Až za let řadu přišel na pamět,

když konvent hrobku otevřenou shléd’,

v níž zatím jeho cudné tělo

v hrst kostí, prachu ztrouchnivělo.

Jen pravice tam celá ležela

jak právě odříznutá od těla

a byla čerstvá, pleti bílé

jak za života v pilném díle.

I pochopili bratří toho dne,

že Richard pro své dílo záslužné,

jímž duchovní jim schystal mannu,

je velký v slávě nebešťanů.