Skřivan a píseň.

Ó ptáku, hroudy okřídlený duchu,

dne první záblesk piješ z plné číše;

jak velký zvon se blankyt sklání s výše,

ty srdce v něm jsi! K zdivenému sluchu

Tvůj zpěv perlami stéká v čistém vzduchu

a ztichneš-li, tu zlatá klasná říše

se otevře, tam vpadneš a jen tiše

se zvlní za tebou ve sladkém ruchu!

Ó sloko, ňader okřídlený ptáku,

ty srdce zvonu, jenž se stále třese,

neb osud v železné jej svírá pěsti,

Ty ulétneš-li, zmizíš-li přec zraku,

čí hruď jak skřivanu ti otevře se

a za tebou se zvlní tuchou štěstí?