Skřivan se modlí, kvete bez,

Skřivan se modlí, kvete bez,

po nivách zelených duše těká;

a z hlubin dole vstává Děs,

myšlénka každá se ho leká –

je mi tak divně dnes.

Modravé kvítko v rukou trhám,

jeho nevinnost mu závidím,

krok za krokem se zastavím

a v kalich duše hnus vrhám.

Zpěvavý hymnus hudl jsem k žití,

teď k skále jsem pusté přikován,

oběť němá v síti.

Skřivan se modlí, kvete bez,

a cíl je pochován – –

Je mi tak divně dnes!