SKŘIVÁNCI.

Skřivánci, smích a jásot smavý

do modra letí vesele,

vylétli z klínu vlhké trávy

a z osení a z jetele;

v jich zpěvu jaro příchod slaví.

Hle, kterak hloh se pohnul tmavý,

i třešně květy z úběle,

co v zpěvu svém se neunaví

skřivánci.

A sedmikrásy opět baví

svou věštbou dívky nesmělé,

jež, růže studu na čele:

„Má rád mne, hodně, nejvíc!“ praví,

a v ňadrech se jim nezastaví

skřivánci.