Skřivánčí píseň.

Proč pak spíš, spíš, spíš?

role, rolečko černá?

Zdali víš – víš – víš,

že jde Vesna tvá věrná?

Probuď se ze sna, otevři oči,

pohleď, jak blankyt sluncem je zalit,

otevři ústa, vydechni z hluboka,

ucítíš jarní vánky se valit,

střásej už unavu umrzlých údů,

slunečko prsty už hladí tvou půdu

a já na vzkříšení zpívám a zvoním!

Viz, jak se postroje třpytí už koním,

vlasy tvé češou blesknavé pluhy,

semena třpytná v tvé padají luhy,

vstaň, rozhlédni se kol radostným zrakem!

Nesu ti snídani, napoj se mrakem,

umyj se v potoku, který kol šplouchá,

zatkni si blatouchy v nádherná roucha,

oděj se řasnatou zelenou sukní,

pestrými poupaty po lukách pukni,

pryskyřník s pomněnkou zapleť si do vlasů,

petrklíč na ňadra připni si v okrasu,

v košili z obílí vyšíj si charpy!

Tulák ti zazpívá z rozkvetlé škarpy,

v zahradách vzcházejí červánky broskví,

brzo tvé jabloně růžně se rozskví,

k slavnému průvodu řadí se spěšně

podle tvých silnic družičky třešně,

vánkové z fijalek rašících hájů

nesou ti pozdravy moří a krajů,

ženci i do máku oděné děvy

vzpomínají si zas zapadlé zpěvy,

čápi už letí a laštovky s nimi –

konec je spánku a konec je zimy!

Rolečko! Role! Vstávej, ó vstávej!

Usměj se krásou a úrodu dávej.

Chroustík už bzučí v osládlý vzduch,

Čeká už člověk! Čeká už Bůh!

Proč pak spíš? spíš, spíš,

role, rolečko černá!?

Zda-li víš, víš, víš,

Že jde Vesna tvá věrná?

Probuď se ze sna, otevři oči!

Nastala doba života!

Tak mu to z hrdla rokotá,

div se mu nerozskočí,

a píseň žvatlavá řine se, řine

da capo al fine, da capo al fine.