SKŘIVÁNČÍ PÍSEŇ.

Pod sebou zemi, blankyt nad hlavou,

života píseň zpívám jásavou:

Ó, lidé, lidé smutných dum a tuch,

jen cítit Žiju!, jenom dýchat vzduch!

Dýchat jen vzduch, jen záři slunce pít

s nebe i moře, s rosy, zrnka slíd,

ze zraku ženy, snivých jezer hor,

ji nechat vnikat do všech cév a pór.

Sluch plň vám hudba, klasy ševelí,

hrdliček smích, křik dětí veselý

a chřípě vůně, láska žhavá hruď,

vše výš a se mnou: Žití, zdrávo buď!

Křídlo mé vlajkou, jež ti mává vstříc;

celé až lidstvo zvedne k sobě líc,

pak zmizím v mraky, k Bohu zaletím:

„Slyš, rozkoš je, co bylo prokletím!“