SKŘIVÁNČÍ PÍSEŇ

Věk za věkem ji oral,

brázdu hlubokou,

v ní deště slzí všech se vpily,

zavlažily...

Pod modrou oblohou jsem zpíval píseň svou,

jak bůh ji vložil ve mě:

Buď rozséváno,

požehnáno,

živné sémě!

Zní klasy pod oblaky,

duše lidu hlas,

můj soucit, láska má v ní vtéká,

světel řeka...

Snem v nekonečno teskné letí čas

a vroucí písní ve mně:

Buď milována,

požehnána,

moje země!