SKŘIVÁNEK VZLETĚL...

Skřivánek vzletěl vysoko

v modravé nebe,

o jaru zpíval, sotva že

uviděl tebe.

Tvá očka sotva uviděl,

modravě světlá,

myslil, že první na sněhu

pomněnka zkvetla.

Tvé rtíky sotva uviděl,

zaplesal v kraje,

myslil, že první na sněhu

jahoda zraje.

Tvá líčka sotva uviděl

– kdo za to může? –

myslil, že pukla z poupěte

královna růže.