Skřivánek.

Skřivánek vyletěl vysoko

nad pole a lučiny v květu

a zmizel v modru nebeském,

jak zapad’ by do jiných světů.

Jen jeho píseň s blankytu

šveholí, zvoní a jásá,

a padá v zem, jak s jabloně

perličky rosy když střásá.

Skřivánku, ptáčku, zpěváčku,

jak letíš v nebeskou dáli,

rci, kde v tom malém hrdélku,

ty všechny písně se vzaly?

Nevzaly se mi v hrdélku,

ony mi srdečku pučí,

tam rostou jak v poli květ,

jak čistý potůček zvučí.

A letím s nimi od země

vysoko, jak jenom mohu,

by dolů lidem zpívaly

a vzhůru nesly se k Bohu.