SKŘIVANÍ PÍSEŇ...

Skřivaní píseň chtěl bych mít,

když nad polem se chvěje

v uzrálých klasů zlatotřpyt

všem žencům do naděje,

a tou Vás pozdravit.

Jí Vaše píseň sestrou jest,

táž těšitelka v trudu,

jar probuzených čarozvěst

pro každou českou hrudu –

a obě – sestry hvězd.

Ta hrdá píseň v dobách zlých

vlast celou k slunci nesla

výš vichřicí slov plamenných,

a hned, kde naděj klesla,

zas každý hlavu zdvih’...

Šla z krve v krev vše srdce hřát

tak sladce bez hlomozu

a neuměla kejkle hrát,

ni módní stavět posu,

jen svatou láskou plát.

Jen svatým hněvem z bědných pout,

jež vlečem žalostivě,

vše mysli ve vzdor zažehnout,

a kde kdo chabnul mdlivě,

jím do rozruchu hnout.

A Vaše bytost v jeden svaz

je s písní, bez všech kliček,

a nelákaly nikdy Vás

přemety korouhviček,

chytráků hodokvas.

Tak zpříma denním klopotem

vpřed odevzdaně jíti

za srdce svého tepotem,

svou prací věrným býti

i celým životem:

Zda v něčem jiném štěstí tkví

a v práci svoji víra

a dobývavá síla lví

a sláva bohatýra

i pravé vítězství?