Skromná láska.

Miluji tě, miluji tě vroucně, jak zřítelnici svou,

ty sotva jsi mne spatřil a neznáš lásku mou,

já obraz tvůj mám v srdci a vždy u tebe dlím,

ač’s vzdálen mému zraku, já všade tebe zřím.

Nesdílíš prý mou lásku; – aj, což se po tom ptám?

Dost na tom, v svém když citu já blahem oplývám.

Rci, tážeš-li se kvítka, jež tebe těšívá,

zdaliž tvé hoře cítí, – tvé blaho sdílívá?

A ty – ty jsi jak kvítko, jež mile jímá zrak,

ty v srdci budíš city, netušíš toho však,

tys nepohlednul na mne a lásku neznáš mou –

já miluji tě vřele co zřítelnici svou.