Skromná moudrost

Modravé vrchy mladých dobrodružství,

kam za obzor jste v šeru zmizely?

Vy žírné lány úrodného mužství,

čí dbalé ruky jste dnes úděly?

Kam odvanuly vůně jarní touhy,

stesk loučení i hrany rozchodů?

Kde cesty k výbojům je zákrut dlouhý,

tak vyzývavě zvoucí k pochodu?

To tam vše zniklo v nenávratnu marném,

však v troskách zachránils přec vlídný kout,

kde plamen v zimě, studna v létě parném,

a v drahou náruč lze se přivinout.

Tam čekej, brachu, až se v proudu rmutném,

člun zjeví s převozníkem v mlčení – –

A denně vzývej Boha v stáří smutném

za rod všech věrných a jich spasení...