SKRYTÁ STEZKA

Znám jednu slunnou stezku,

kam zřídka zbloudí pták,

je plna vůně, lesku

a zří jen do oblak.

Žhne zrajícího žita

po stranách širý lán,

jímž modro chrp se kmitá,

když klasy zčeří van.

Vzduch tymiánem voní,

hrá cvrček v obilí,

jak zmámeni se honí

nad žitem motýli.

Blankytně modré zvonky,

třezalky, rmen a sléz

své útlé chýlí stonky,

když brouk se na ně snes.

Do prohřátého ticha

cos časem zašustí,

to snivě květ si vzdychá,

jejž včela opustí.

Toť stezka vhodná k snění

dvou milenců; ó, žel,

že dávno snů již není,

s nimiž jsem kdys tu šel.