Skryté květy.

Znám květy, které v taji zmírajíce,

ve věčném stínu hynou beze zvěstí,

jen smutným leskem chví se jejich líce,

a záhy umřít – celé jejich štěstí.

Jich vlídně léta mijí úpal divý,

neb jeho úsměv spálil by je rázem,

jen v noci mírné hvězdy s nebes nivy

k nim sklánějí se s tajným, jemným vzkazem.

Tak mnohých srdcí nesmějí zde úže

se tknouti, Lásko, žhaví Tvoji rtové,

jen tichý soucit do nich vtékat může,

a dodávat jim těchou síly nové.