SKUPINA BŘÍZ MEZI ČERNÝMI SMRKY

Oh břízy melancholické,

v nichž stajený vzdech uváz’

a které větve sesláblé

skláníte,

co prosnil jsem chvil u vás!

Můj pohled líbal vaše pně,

když svítily tak šerem,

a líbal větve nemocné,

jež v mlhy

se kladou s podvečerem.

A moje srdce zdrásané

se rozsmutnělo s vámi.

Je stejně jak vy citlivé

a choré

a tiše uvadá mi.

Jako vy, břízy, vyrostlo

uprostřed tmy a bolu,

však nikdo, nikdo nepřišel,

by líbal

a roztesknil se spolu. –