ŠLA BÍLÁ DÍVENKA...

Šla bílá dívenka – Maria Panna.

V červáncích hořela východní strana

a jitřenka blyštěla v ní –:

„Kéž bych já mohla tou hvězdičkou býti!

Ona jde před sluncem, ona mu svítí,

a pod ní svět tmavý se dní!“

Šla Panna Maria zahradou štěstí –

viděla nevinnou liliji kvésti,

a poupátko pučelo z ní –:

„Ó kéž bych byla tou květinou bílou,

rosou se třpytí a vůni má milou,

a poupě jí v náručí sní!“

Šla Panna Maria Jerusalemem. –

Zlacenou bání a ze sloně lemem

dům Boží tam do nebe ční –:

„Ó kéž bych byla tím velebným chrámem!

Oběti hoří tam pověčným plamem,

žalm Bohu tam bez konce zní!...“

Máti! – Jak zářily Betlémské nivy,

žasly a ptaly se, jaké to divy,

an jásal Ti andělský zpěv:

„Zdráva buď, Jitřenko Dome náš zlatý!

Zdráva buď, Lilije, květe náš svatý!

Buď zdráva nám, Královno děv!“