ŠLA PANENKA ZAMYŠLENÁ

Šla panenka zamyšlená

doubravou, doubravou,

kukala jí žežulinka

nad hlavou, nad hlavou.

„Zakukej mi, žežulinko,

má mne rád? Má mne rád?“

A žežulka zakukala

nastokrát, nastokrát.

Natrhala sedmikrásy,

fialky, fialky,

pozdravení posílala

do dálky, do dálky.

„Pověz mně, kdy zpět se vrátí

milý as, milý as?“

Žežulka se odmlčela

dlouhý čas, dlouhý čas!

„Pověz ty mi, žežulinko,

kdy se vdám, kdy se vdám,

za toho, jejž v srdci nosím,

v lásce mám, v lásce mám?

Pověz mně, kdy hoch se vrátí

ke mně zpět, ke mně zpět?“ –

Ale žežulky už více

neslyšet, neslyšet...