Šla s ním ze šantánu, šli už domů,

Šla s ním ze šantánu, šli už domů,

prázdnem ulic nočním šelestil jí hlas

sladkou něhou jako – nevím, komu –

v souzvuk jeho vrčel bas,

nebe proudy vod jim lilo k tomu.

Sluníčko je probudilo hezky k ránu,

on cigaretou hojil těžkou hlavu,

ona bílou uvařila kávu

bradu (zuby!) majíc podvázánu.

Dvacet let už chodili tak spolu

po půl noci ze šantánu,

kávu pila ona, on sklenku alkoholu.

Dvojice vzorná, svazek svatý.

Ona zbožňovala svého Nácka, on svou Nánu.

On vepře zabíjel, a ona šila šaty.