Šla žena po mostě,

Šla žena po mostě,

pohledem popravena

a smrti dutý hnát

jí hrozil nad Vltavou.

Prosili vrabci vrabčího boha

a kdo je uslyšel, kdo?

Každý jak umí každého prosí

pro mládě o hnízdo.

Černými haluzemi

sype se času písek.

Široká matko zemi,

pro koho nemáš kout?

Byl život a propadá se,

dítě je lásky dar,

však jako z lávy tvar

je srdce bez vůle.

Jez větrem bičovaný

a srdce ten cítí bič,

veliká matko zemi,

když ničíš, rychle nič.

Zavane času písek

ubohý mrtvý pláč,

krev, zármutek i hrob

i svíčku zapomnění.