SLABÁ CHVÍLE.

Ó nech mne složit hlavu ve svůj klín

a vlídné svoje ruce polož na ni –

tam v slzách najdu smíření svých vin

a pro sny své vyprosím požehnání.

U nohou tvých – tam nejsem ponížen,

jen velkou moc to značí, mne jen danou,

že mého žití nejkrásnější sen

smím stíhat cestou, jiným zakázanou.

A nechceš-li, bych klekal k nohám tvým,

a nevíš-li, co štěstí se v tom skrývá –

ó pak mne sevři prudkým objetím,

nechť každým dechem duše s tebou splývá.

A tak mne chvíli na svém srdci nech,

ať líčí mi vše minulé i příští,

než rozvede nás zase denní spěch,

kde štěstí večera se vždycky tříští.

Jen u tebe je žití mého zdroj,

můj živote, má duše, bože, štěstí –

a tebou silný rád se vydám v boj,

ať zdar mi dá, či sdrtí mne svou pěstí.