Slabý manžel.

Chodívám domu vždy unaven

Od výdělku konaného,

Nebývá pokrm mně připraven

Z platu krví zjednaného.

Lenoška žena jen běhává

V městě s klepnou svou po tulkách.

Snad sy kalána vyhledává? –

Ach! nic nemám víc v škatulkách.

Co jsem shromáždil trpkou prácý,

To již dávno vylítalo;

Nemohu vyjít s chleba lácý,

Jak dál? – Srdce! cos dělalo?

Muži! jak máš s ní nakládati?

Nechceť sama rozumu mít,

Mámliž ji kýjem potírati? –

Cžert se může s tim ďáblem bít!

Starého z ní víc nevyženu,

Zle se bude na mne vstekat,

Nemocnou jistě spatřím ženu

S zdravým tělem v loži hekat.

Nic více nedám do škatulky;

Ale schovám to v hospodě;

Lenoška ať sy jde na tulky,

Pánem budu já v svobodě.