SLASTI A STRASTI NÁRODA

Je to historie, národe můj milý,

do houpačky zlé tě nyní posadili!

Básník největší zhas – slzy ronit máš,

ač po čertech málo z veršů jeho znáš –

hned zas volají ti z žurnálových mečet:

Národe, teď nutno hlučně zaplesat:

básník největší let dožil šedesát!

(tys jej, jak tam toho, ovšem taky nečet).

Hned zas dům se zřítí – nakáží ti smutek –

pohřeb zasypaných – musíš rozčílit se

z komunistů drzých pro nepěkný skutek –

sotva odychnou si znavené tvé plíce,

je tu jubileum drahé republiky:

nakážou ti radost, osvětlení, vzkřiky,

s houpačkou svou letět máš už zase výš –

národe můj milý, máš to pěkný kříž!