Sláva Boží.

Bože, kdo se Ti vyrovná?

Sláva Tvá jest nevýslovná;

Pro ní nemá člověk míry,

Kromě oka pouhé víry.

Země, lůno tvé tajemné,

Na věky-li bude temné? –

Dříve dno tvé prokopáme,

Nežli Boha vyskoumáme!

Skály tvrdé, ani ve dne

Okem lidským neprůhledné!

Bůh jen hustou vaší mříží

Jako křišťálem prohlíží!

Hory, nad oblaky čníte:

Snad se výší svou pyšníte?

Vyšší vás je sláva Páně;

Té se klaňte vaše stráně!

Pole širé i vy pouště,

Nastavte si lesní houště:

Boží roucho šírší bude,

Obalíc vás ještě zbude.

Moře, na hluboké dno tvé

Nesahají lodní kotve!

Nepřemůžeš málo dosti

Moudrost Boží hlubokosti!

Nebe noční, modrojasné,

Hvězdovité, jak jsi krásné!

Krásnější však nejsi zvláště,

Nežli kraj Božího pláště!

Slunce, před tvým zlatem ve dne

Měsícovo stříbro bledne:

Shasla by však tvoje záře

Před jasností Boží tváře!

Blesku, letě z temných mraků

Rychleji, než kámen z praku,

Nepřeletíš na peruti

Božské mysli pouhé hnutí!

Hromobití, strašlivé jsi;

Živočichy hlas tvůj děsí;

Echo tys Božího hněvu

Na lehkou zlých lidí plevu!

Ohni, živle ty horoucí,

Těla pronikáš planoucí:

Duší moc tvá se netýká;

V ně jen milost Boží stíká.

Bože, kdo se Ti vyrovná?

Sláva Tvá jest nevýslovná;

Pro ní člověk nemá míry,

Kromě oka pouhé víry.