SLÁVA TIŠIN.

Já nad hlavou měl horské lesy šumné,

jichž vůně těžká jako balsám byla

a tiché květy v trsech stály u mne,

jich vanoucí mne omdlívala síla...

Sláva tišin... Ševelivé v klenbách znění...

Míst opuštěných vigilie stálé...

Jsem vzdálen života a blízký stlení,

v němž hyne mech kol v plochy učernalé,

v němž plazivé i zhynou kořeny

a navršené, bledozlaté listy...

Juž se vším nevlídným jsem cele smířený

a v citech čistý, čistý...