SLÁVA.

Ta sláva a ten triumf těžce zasloužený,

to mělké lichocení dosud v uších zní...

Nějaké kvítí v krok vám stlaly krásné ženy...

Táh’ průvod kolem oken hlučný, groteskní...

Do výše byl jste vznesen... Hlasy davů řvaly,

svět příliš v ostrých světlech zdvižen zdál se plát...

Sny něčí odlehlé se o vás obávaly...

Druh zapomenutý to byl, jenž měl vás rád...

Vždy sám a ruku vrytou na šeď ostré brady,

zdá se, že kdysi stejným trpět musil zlem...

Ať pochlebné vás neopustí maškarády

na místě popraviště odlehlém...