SLÁVA.

Na její ňadrech jenom chvíli sníti

a jejím zrakem opit se až k smutku,

jí nésti v oběť dětství sen, žeň skutků,

jak v propast květ v klín uvrhnout jí žití,

jen aby v dsky, jež lhavou září svítí,

tvé jméno vryla v času bouř a půtku,

jak ovčák v ruku béře rudou hrudku,

by znamenal skot, jenž jde k žlabu píti:

Zda stojí za to hrdá žena lepá,

že zhrdneš láskou, číší, domu klidem,

že bledou tvář máš a vychrtlá žebra?

Jen přihlédni blíž, je to baba slepá,

jež dá se vodit mezi dobrým lidem

a na tvůj pomníček jen o groš žebrá.