Sláva.

Vy zhynuly jste, lidstva ideály,

na hrobě vašem démon vášní hude,

zisk s rozkoší se v poskok na něm daly,

kde Kristus ten, jenž křísiti Vás bude?

Kde vzlet, kde citů vroucí poesie?

Kde harmonické něhy Afrodity?

na stolci uměn hadí chtíč se vije,

a zlatohlavem neduhy jsou kryty.

Zde bujnost vede otupené dláto,

tam přetvařuje barvy v ohně žhavé,

tam místo orné půdy jeví bláto

a ve frivolnost mění zvyky hravé.

Zde jemnocitnost na chorobu klesla,

tam v zuřivost, bol Laokonta v líci,

a Afrodita, z moře jež se vznesla,

na vilnou ze šantánu záletnici.