Slavěnka Slavinovi.1)

O ty, jakým tebe nazvati mám nejhodněji jménem,

Slávo a rozkoši má, vlastenče, kochánku, miláčku!

Dlouho, ba dlouho je tvou pohrdáno (a právě-li?) dívkou;

Mně, když Nymfy jiné štěpnými se pyšnily věnci,

Jedva planý a dosti malý byl k ozdobě kvítek.

Ty mně se zavděčuješ kyticí tou z Enny a Tempe.

Znám to milé kvítí řecké po vůni lahodné;

Outlíčkou i trháno rukou, i v krásotě svíží.

kdyby prostolibým je chtěl také vázati poutkem,

Jak sama v záňadří krásná je nesla Helenka,

Neb jako výborný svázal je Tevtoně Herder:

Záviděly Slavěnce by tvé po celém kraji Nymfy.

Zákona však volná píseň volného je věstce.

Od tebe dar každý vzácen: tys pýcha Slavěnky;

Tyť ne zření vděčného jenom, ty i více naděj se!