Slavíček.

Slavíčku, ach, slavíčku,

sladkozpěvný slavíčku!

Kam se skrýváš, pověz jen,

když se vzbouzí jasný den?

Sladce pěj, ó sladce pěj,

oč tak toužím, zpět mi dej!

Mnohou noc, ach, probděnou

pěješ píseň ozvěnnou;

mnohou noc já s tebou bdím,

pláčem zpěv tvůj provodím.

Sladce pěj, ach, sladce pěj,

oč tak toužím, zpět mi dej!

Ó jak sladce promluvil,

na mou šíji perly vil,

dal mi s prstu zlatý kruh,

když se loučil milý druh!

Sladce pěj, ó sladce pěj,

oč tak toužím, zpět mi dej!

Pravil: Zachovej ten dar,

v němť i naší lásky zdar!

Ale v podzim, ptáčku, věz,

ztratila jsem perly kdes.

Sladce pěj, ó sladce pěj,

oč tak toužím, zpět mi dej!

A když zimní den se tměl,

prsten puklý s ruky sjel:

jaro dechlo v libý sad –

on mě přestal milovat.

Sladce pěj, ó sladce pěj,

oč tak toužím, zpět mi dej!