SLAVÍCI KRÁLE JANA.

Tak pověst dí: Král Jan dal kdysi v chvatu

slavíků na sta schytat v celém kraji,

a královně, jíž radost ta se tají,

je pustil v lesy kolem Křivoklátu.

A když pak noc v svém hvězdném sjela šatu,

těch kaskád zpěvných, jež se rozlévají!

To zpívá zem i nebe, vlny v háji

i vzduch – ples, láska v písni umírá tu.

Tu noc choť krále zdřímla prý tak tiše.

A já, ač král jsem malé jenom říše,

týž dar ti chystám, o němž nemáš tuchu.

Své všecky písně schytám za den bílý,

by hlava tvá až na polštář se schýlí,

ti ještě ve snách sladce zněly v sluchu.