SLAVIČÍ PÍSEŇ.

V pustém sadě slyším zpěv

a z duše padá všechna tíž.

Nevidím nikde pěvce zjev,

však cítím, že jsem ráji blíž,

a toužím k hvězdám výš a výš.

Já chtěl bych pěvce toho znát,

jenž kouzlí písně čarozvuk!

Tak umí jenom slavík lkát,

než srdce jeho dozní tluk

a vyprostí se z lásky muk.

Tak umí zpívat slavík jen

na keři růží sám, když sní

o lásce věrné krásný sen,

když trn ho v srdce poraní

a zpívá píseň poslední.