Slavík.

Vůkol všecko spí:

Jediný jen ptáček,

Líbezný zpěváček

Ve křovině bdí.

Bdí a zpívá;

Ze hrdélka lije

Jemné melodie.

Chvíli odpočívá,

Pláče pak a naříká,

A hned měkkou notu

Mění do štěhotu,

Až radostným plesem

Píseň jeho proniká

Křovinou a lesem.

Jako z kůru klášterníků

Ohlas jemu v podálí

Odpovídá od skály.

„Zpěvný, lesní poustevníku,

Tluč jen ve svém loubí, tluč:

Ale také mne nauč

Ke cti Boží v noci májové

Prozpěvovat žalmy takové!“