SLAVNĚ MLČENÍ.

Všecko vonné mládí své

v náruč mou jsi dala

a své oči jiskřivé

na mne upírala

čekajíc, až milý tvůj

řekne: milá, pamatuj,

že tou chvílí ženou mojí

navždy jsi se stala...

Neřekl jsem slova ta

tebou opojený

a jen líbal poupata

růžové své ženy,

neboť slovy nelze snad

říci muži, jak má rád,

když má v loktech mládí poklad

nekonečné ceny.

Slzela jsi slzami

žhoucími jak plamen,

neboť létly hvězdami,

jimiž jsem byl zmámen,

a přec všecko řek' jsem ti

beze slova v objetí,

jímž jsem vzal tvé vonné mládí,

v zajetí svých ramen.