SLAVNOST JARA

Je slavnost jara. Svíček bílých

pln kaštan, svícen bohatý,

jež ve večerních šera chvílích

jsou v jednu zář teď rozžaty.

Jak lampičky když bílé, rudé

a žluté vroubí drnu lem,

již tulipány svítí všude

a plápolají kolkolem.

Hle, jako velké lampiony

když rozsvíceny v zášeří,

tak rozvěšel ten večer vonný

pivoňky světlé na keři.

A teď svůj bengál zažeh’ západ,

vše rudne, hoří, plápolá. –

Ó, jak tu krásu všecku chápat,

jež rozlita je do kola!

Pojď, rychle, lásko – než vše zhasne,

pojď, po trudu a po hoři

kéž ještě jednou růže šťastné

ti v bledém líci zahoří!