SLAVNOST ODKVĚTU.

V sen svátků rozkvětu vplul dotek měkkých dlaní,

hlas kroků rouhavých je slyšet chvít se v nedaleku,

finale bílých dní vylétlo z rozteskněných strání,

jak tažných ptáků shon v podletí na útěku.

Jde smutek zahradou vstříc spleenu těžkých klasů,

devisa příštích saison kráčí stínem předvečera,

kos zvoní naděje a jásot pyšných hlasů, –

v snech tiše shasíná vítězství ephemera.

A steskem svadlých trav vlá obrys těžkých záhad,

mdlý reflex sladkých chvil se věsí v unavené story,

klavírů morosních kdes slyšet dokonávat

v kadencích bláhových mdle zakřiknuté vzdory.

V žit měkké příboje tak vplout a v máků žhavé tůně,

gest jemně diskretních hedvábné rozvlnění

tak čekat s večerem, až projde mračnem vůně –

a v dálky zapadnout jak výkřik v podjeseni.