SLAVNOSTI SVADÁNÍ.

Ze starých parků půlnocí bolestně housle štkají,

mollovou písní pohřební, až srdce usedají...

Černavé stíny svadání se krajem rozkládají

a mlhy jak prapory smuteční nad Přírody hřbitovem vlají...

Ach noci, kdy ocúny Zoufalství vzpučí a divoce bují,

kdy zdá se, že naděje prchly dál, než myšlénky dosahují,

ach noci, kdy luna unylá tmy draperií pluje

a křísit síly mrtvých míz se marně vysiluje,

vy noci nejhlubších mlčení, kdy věčnost své zázraky tvoří –

ve vás mé touhy stonuly jak slza hvězd v bezedném moři! – –