Slavnostní sbor.

Hoj, synové krve české,

v pevný, svatý sestupujte kruh,

požehnání své nebeské,

jež odpíral, zas nám dává bůh;

svalen s hrobu našeho je kámen...

duch národa mrákotou byv mámen,

roveň orlu nad propastí vylétá:

„Zdrávas, Slávo!“ mocně volá do světa!

O zpomeňte jasných duchů,

v plesu, bratři rozmilí,

již v oběti čistém ruchu

v skály život vštípili;

kosti jejich matka země třímá,

duch však jejich sílu věčnou jímá,

a jak otec dobrý k prsům se nám sklání:

otvírejte srdce, neseť požehnání!

Vstup, o lásko ducha bohatýrů,

v otevřené srdce národa,

rozpal sílu v něm a v blaho víru,

ať se žádné bouři nepodá,

vstup, o lásko našich bohatýrů,

v drahé srdce svého národa!

Vzhůru, zpěve, rozletni se vzhůru

po všech Slávy matky končinách,

z věrných prsou bratrského kůru

hlásej slávu v městech, v dědinách;

od Šumavy do Urálu,

ode Visly do Dunaje,

i v hor Černých skalné kraje

rozpni peruť ve zápalu:

jako hlahol bojů dávných,

jak hlas věstcův neúnavných

slávu hřímej Slávův slavných!