SLAVNÝ KVĚTEN.

Dnes pýchou podobám se hospodáři,

jenž kráčí osením a šťasten věří,

že setba jeho ve sluneční záři

je zlatý proud, jejž jitřní vánek čeří.

Jsem bohat krásou rozekvetlé líchy,

v naději její naděje má vzkvétá,

a sen, jenž v luhy položil se tichý,

je sen můj dávný o dobytí světa.

Jsem věčný jarem, jež se ve kraj vrací,

jím oslněn se do věčnosti dívám,

a silný bouří, jež v něm zaburácí,

svět celý držím v objetí a zpívám.

Mám něhu v duši, jak by na jabloni

se květem růžovým a bílým skvěla

a náhle utržena větrem, který voní,

se bez bolesti vzdalovala z těla...