Slavný pohřeb.

Se splavu vlnky se vesele honí,

shrbená vrba se nad vodu kloní,

stále se v křišťálném zrcadle shlíží,

vidí, jak slábne a smrť jak se blíží

Přál bych ti, stařenko, aby tvé tělo

slavnější smrť nežli družky tvé mělo:

Sekyry ostří ať mine tvé šíje,

boží ať posel se v čelo ti vryje;

pochodní blesky ti zasvitnou rudé,

vichřice nad tebou kvíleti bude,

pohřební zpěvy ti zahučí hromy,

vzdechy a stony tě oželí stromy,

těžkými slzami zapláče nebe,

houpavé vlnky pak, stařenko, tebe

do hrobu ponesou – na moře siné...

Můž’-li kdo toužiti po smrti jiné?