SLAVOBRÁNA SLUNCE
Jak úžasně vychází nad světem slunce.
Nad Atlantickým oceánem
stejně jako nad nejmenší chatou.
Dílny otvírají dveře jako ústa zívající
a ve všech domech okna-oči se rozněcují.
A slunce laská blouznivý svět-kapku.
V ní vlní se horstvo, tvorové se rojí,
a krystalující tvary se šíří, dlouží a úží,
neboť všechno na zemi stále kvete a vadne.
Evropo!
Šiky tvých obchodních lodí křižují moře,
umělci, vědci, technici zázraky snují.
Rusko nově se rodí z trosek starého Řádu,
v Ženevě Společnost národů řeší rovnice míru,
ale někteří státníci dosud ve válku věří
jako v pojišťovací ventil přetopeného kotle.
V dálce Asie procítá z těžkého spánku.
Čínskou zeď boří, rachotí děla, tanky,
bitvy a hlad zle běsní mezi plemenem žlutým,
pochodeň krve a zmaru plane,
plove po moři, po řekách, větrem,
dým její valí se k evropským břehům.
Temná Afriko!
Černošská rasa čeká na chvíle vysvobození.
Touží, by její pleť byla bílá jako pleť Evropanů.
Ví, že brzo bude alarmována,
aby rozbila otrocká pouta,
a volnost, rovnost, bratrství napsala na svůj prapor.
Zatím jen její bubny steskem vyjí
na poušti, v pralese, na vršcích,
aby udržovaly bdělost zemdlených stráží.
Hle, tam Amerika
se svými mrakodrapy a s bursou,
jež chrlí vodopád zlata
přes srdce a mozky do jícnu světa.
Lodi vystěhovalců letí k naděje břehům,
a poslední Majové zmírají v rumišti bývalé slávy.
Australie!
s družinou atollů rozsetých v moři,
se zbytky pravěké zvířeny,
s bohatstvím stád a dolů a plodin,
na tvých stepích a bažinách bujejí snaživá města,
zatím co v přílivu bělochů
topí se maorské plémě...
Však v srdci Evropy v tu dobu
pilný národ, jenž chráněn je božími křídly,
staví si hnízdo, volné a samostatné.
dědiny halasí písní,
a města vzkvétají, slavná v minulosti i v budoucnu,
nad úrodnými lány tančí zvědavý obláček,
jenž cestoval sem až s panství věčného ledu,
aby uzřel požehnanou zemi,
z níž mohlo by vzejít
Slovanstvu světlo.
Lidstvo: V oblasti osudů trpíme všichni,
prací se vykoupit určeno nám.
Jak výbojně vychází nad světem slunce!
Co práce nás ještě, co úkolů čeká.
Věda a umění pracují v řetěze rukou
o díle lidskosti, pomníku země.
Od předhistorické éry dílo to vzrůstá,
nesčetně dělníků na stavbě vystřídalo se
a nesčetně dělníků číhá na zavolání.
Jaká to slavná cesta
od obyvatele jeskyň, jenž s mamutem zápasil kyjem,
až k aviatiku, jenž přes moře lítá
z jednoho dílu světa k druhému dílu.
Muži s průvodem strojů, ženy s plodnými klíny,
děti se svými hrami, starci zkušení žitím,
vojáci, kněží a vědci, umělci, proklatci, světci,
obchodníci a chudí, mrzáci, boháči, rabi,
zpátečníci i smělci,
všechny rasy a národy světa, mocní i ponížení,
všichni, všichni, všichni,
co je vás v světě, vizte:
jak chmurný obzor se otvírá jako tajemná kniha,
chtivá jasu a krásy!
Lidstvo: Chceme svět prožíti, pochopit zemi,
pomoci stavět lidskosti chrám.
Ó, úchvatně vychází nad světem slunce!
Procítající, slyšíte polnice volat?
Je den! A zlomeno žezlo temna.
Spánek včerpal vám sílu. Sny prchly.
K práci! k světlu!
Armádo větší než ona, jež bojuje zbraní!
K dílu, o kterém pracovali již předci,
a v němž i pokračovati budou potomci vaši!
Ó, nádherně vychází nad světem slunce!
Je nutné v bratrství zasnoubit lidstvo,
neboť nelze stále vražditi pro vládu jedněch
v neprospěch druhých.
Je třeba obrodit zemi v zahradu rajskou,
v níž znova by našli se v míru a v lásce
potomci těch, již na stavbě věže Babylonie
raněni byli zmatením jazyků,
rozešli se pak v nevůli, v zlobě
na všechny strany světa.
Ó, slavnostně vychází nad světem slunce!
Tak moci vyplout v aeroplánu
nebo na lodi, třeba v myšlenkách pouze,
na cestu kolem světa
a slyšeti hymnu bratrsky krásnou,
viděti odevšad ruce cílící k světlu,
cítiti tepot srdcí opravdu lidských
a okoušet plně vesmírnou lásku země,
jež stvořila člověka k osvětným činům.
Lidstvo: Chceme jít v stopách živého boha,
stoupati k světla výšinám.
Ó, vznešeně vychází nad světem slunce!
A jistě postoupí kupředu člověk,
jistou část práce rozluští dělník.
Netřeba, aby zoufala srdce.
Miliony let před námi dosud.
A ve všech naděje klíčí.
Ze všech hlas vyšší tryská:
Kupředu, armádo lidí!
Na svoje místa! Bořit! Tvořit!
Jak vítězně vychází nad světem slunce