Slavozpěv

Vyjasněte čela, temné hory,

Stkvějte se v rozkošném úsměvu!

Zdvojte zeleň svou, vy stinné bory,

Šumte v slastiplném záchvěvu!

A vlastenské, libozvuké sbory

Zaplesejte v slavném nápěvu!

Vzešel vlasti den, den skvělojasný,

Zasvětiv budoucnu obzor šťastný.

Vroucně k nebi tužby vřelé plály

Za královskou štěpnou ratolesť,

Věrní národové věrně přáli,

Co nejblažší otci slastí jest,

Aby láska laskavému králi

Jarým pukem započala kvést,

Jemu zdrojem jsouc blažících vděků,

Vlasti útěchou do příštích věků.

Sláva! Stkvělá bohatýrská síla

Na stolci rakouských národů

Pružný své jarosti puk vysýlá,

V zjevném vůle boží průvodu,

Že budou vlastenské slávy díla

Věčně stkvít se v časů pochodu.

Sterá rána blahověstně bije:

Sláva! královic císařský žije! –

Aj, Ty vlastenského trůnu květe!

Drahá perlo žezla, vítej nám!

Tobě záře slávy prastaleté

Svítí k útlým již v kolébce hrám;

Láska věrná Tobě věnce plete

A klene Ti v srdcích našich chrám.

O, Tys vlasti zdrojem blaženosti,

I rukojmím šťastné budoucnosti!

V plném ždání šíré světa pruhy

Upírají na Tebe svůj zrak;

Že jsi, žasnou pravoborné kruhy,

Jež kalného sobství kuje drak;

Na ty naše však domácí luhy

Nadějný rozvil jsi míru znak;

Těm na postrach práva sloup jsi pevný,

Nám ku slasti prapor slavojevný.

Pravzor máš v rytířské Otce síle:

Vítěziti v krutém zápasu,

V umění a vědy čackém díle

Pravou hledat vlasti okrasu,

Zvelebovat zdar šlechetné píle,

Právo hájit křivdě k úžasu;

O, Tys rukojmě, že věk budoucí

Uzří vlasť ve slávě nehasnoucí!

Vznešená máť útřpytem svých ctností

Tvou mladistvou mysl zahřeje,

Kvítím šlechetnosti a milosti

Něžné srdce Tvoje poseje,

Že ku spanilé dobrotivosti

Bohatýrský duch Tvůj dospěje.

Výkvět se silou spojené krásy

Vlasti nadějnou jsi hvězdou spásy.

Vznešený osudné kryjí desky

Úkol pro knížecí bedra Tvá.

Ty pak, až Tě někdy hlas nebeský

K žezlu vlastenskému povolá,

Poznáš lásku, jakouž národ Český

Věrně k svému králi plápolá,

Národ, jenž jásavě provolává:

Královici císařskému sláva!